Přidat odpověď

Pamatuji si:
1. máj - jo, to byl vopruz

lampionový průvod - po tom jsem vždycky toužila, toužila jsem po tom lampionu se svíčkou, ale nikdy jsem se ho neúčastnila, protože u nás se nedělal - ani v ZŠ ani na SŠ;proč, tonevím. Už si nepamatuju, jestli to byl svátek nebo ne. Asi ne, kdyby to byl svátek, tak bychom tam museli povinně, asi to bylo až večer, tak nám to nemohli nařídit? Ale on ani žádný nešel taky u nás v ulicích, tak nevím.

pionýrská shromáždění -nevím, co tím myslíš. Já chodila do pionýra, kterej byl náplní skaut. Nic politickýho se tam nedělalo, dělali jsme morseovku, uzle, výpravy apod. Akorát když se skládal slib, tak ten byl, jakej byl. Ale kroj jsem na sobě měla jednou, právě při slibu, pak už nikdy.

aktuality - občas se dělali do občanky, ale my si tam vždycky vybírali něco normálního, třeba jak někde hořelo, nebo nějaká výstava. Politickou událost si nevybral nikdo.

agitky - nevím, co tím myslíš.

písně - v pionýru v klubovně nebo venku u ohně jsme zpívali normální trampský písničky, včetně Kryla; sovětskou hymnu jsme se učili v rámci RJ, internacionálu jsme se nikdy neučili, čehož dokladem je, že jí neumím. V HV jsme se za 7 let učili asi 3 agitační písně - Skal a stepí, Děti černé, žluté bílé a ještě něco, už si to nepamatuju.

básně - vysloveně oslavný kraviny na Lenina apod., jsme se neučili. Učili jsme se "dělnický" - Wolkera, Bezruče apod., ale dnes to beru tak, že oni do té literatury prostě patří.

články v učebnicích - jo, v učebnici AJ byl článek Lenin v Londýně, ale naše učitelka tuhle opakovací lekci kupodivu přeskočila; v RJ toho bylo pochopitelně víc. Tam to byl vopruz, protože jsme měli ruštinářku komunistku, ale pak na střední jsem měli normální učitelku a ta tyhle agitační věci vynechávala a dělala s námi jen literaturu.

soutěže - já osobně se žádný socialisticky - tematický soutěže neúčastnila, takže bylo možný to odmítnout
příjímací řízení kamkoliv - myslíš školu nebo práci? Práci posoudit neumím, ale školu jo. Na naší střední se dostali i nepionýři a děti, co měli rodiče v kapitalistické cizině. Děti rodičů aktivně protirežimních by se tam ale asi nedostali, to je fakt.

také veřejné dotazníky včetně sdělování příjmů a původu, s tím, že člověk je kolečkem v soukolí vítězného pracujícího lidu a kráčí k zářným zítřkům,se nešlo nesetkat - pamatuji si, že jsem za naši rodinu vyplňovala nějaký velký statistický dotazník (mně to bavilo, rodiče ne) a o příjmech tam nebylo nic.