Přidat odpověď

Podnikala jsem léta, zaměstnávala jsem spoustu lidí, vždycky tak 5-20 zaměstnanců najednou, firmou prošlo tak 250 lidí (byly i čtvrtúvazky, takže to naskáče).
Přinášelo to velkou svobodu, ale i odpovědnost a nejistotu. Pořád všechno komplikovali neplatiči, člověk strávil spoustu času neplacenou prací nebo placením té nevýdělečné (třeba účetní, asistentky...).
Nejhorší neplatič byl bohužel svého času největší zákazník - stát. Ubíjelo mě, když chtěl stát na jedné straně spoustu peněz za DPH z faktury, s jejichž placením byl ten samý stát několik měsíců v prodlení. Ale jim to bylo fuk, odpovědná jsem byla já.

Tohle jsem si jako samoživitelka s nedonošenými a často nemocnými dvojčaty fakt nemohla dovolit, stejně jako povinnost pracovat od nevidím do nevidím, když to bylo potřeba. Děti potřebují matku v hrsti, ne statisíce na střeše.

Takže jsem spokojený zaměstnanec s pravidelným, byť mnohem nižším příjmem a relativně pevnou pracovní dobou.