Přidat odpověď

Za svůj život mám vyzkoušeno obojí, na střídačku. Radši bych byla zaměstnanec s kratším úvazkem kvůli dětem a sportu (jejich i svému), třeba 0,6-0,8 úvazku, ale nenašla jsem takovou možnost. Naopak, skoro všude, kde jsem byla, chtěli nějaké přesčasy, abych měla zajištěné hlídání dětí v době nemoci apod. Takže jsem OSVČ z nutnosti. Většinu své práce ale vykonávám v pevné provozovně, takže ty určité hodiny tam být musím, resp. bych měla, protože když je třeba a zavřu, tak mi lidi volají a i dost naštvaně. Třeba dítě v noci dostalo horečku a vůbec nevypadalo ráno dobře, jela jsem s ním k doktoru, kde dostalo ATB a pak ještě dostala vynadáno od zákaznice, která si za čekání vynutila desetiprocetní slevu. Jo, není to jednoduché, nájem platit musím, dovolenou si moc neberu a funguju kromě své práce i jako uklízečka, účetní, tvůrce webu atd. Mám toho nad hlavu a platově podprůměr, podnikám na malém městě, není to tu kdovíjaké. Co je super, že nemám žádného šéfa, co by mě buzeroval, taky jsem si takové užila.