To jsme zrovna rozebíraly se sousedkou na chatě. Když byly ještě její děti nesoběstačné, její muž dělal v Praze, jezdil domů večer. Ona zvládala podnikání, děti, jejich školy, domácnost. S větším či menším úspěchem. No a on,když přijel domů, vždycky pronesl něco ve smyslu: "Proboha, takový bordel, proč se to tady dětem válí, to jste to nemohli odnést..." apod.
Komentovala to slovy :Stejně jsme se rozvedli, když se děti osamostatnily, měla jsem se na to vysrat už dávno".