Přidat odpověď

Já si uvědomuji, že jsou pro mě mnohem důležité malé úspěchy, které se ale pak "poskládají" do něčeho většího.

Třeba za obrovský úspěch považuji, že jsem si prakticky bez pomoci dokázala při dvou dětech udržet svou profesi, plus ještě zajistit těm dětem koníčky a rozvoj. Že jsem v tý profesi myslím docela dobrá. Vztah s manželem a s lidmi kolem sebe. Že jsem ustála/jsme ustáli bez ztráty kytičky docela dost věcí. Že se mi povedlo splnit si jeden svůj životní sen.

Nic z toho asi není úspěch v mezinárodním měřítku, za kterej by člověku dali metál, ale to vůbec neřeším. Když jsem byla v pubertě, tak by mi to bylo moc obyčejný, ale teď si uvědomuju, jak obrovskou hodnotu, ač nenápadnou a zvenčí asi moc neviditelnou to všecko má.

S "velkým úspěchem" typu "vítězství na olympiádě" bych si spíš nevěděla rady, a taky by to bylo takové jednorázové (bylo by blbý být celý život jen "ta, co vyhrála olympiádu", kdyby to byla jediná věc, co by se mi povedla.