Přidat odpověď

Žženo,
já si myslím, že když je to z obou stran dobrovolné, že to šťastné i je. Velký průšvih pak je, když jeden z nich umře, tak to často končí i pro toho druhého. Neznamená to, že by nemohli mít kamarády, ale nejsou pro ně na prvním místě. Ale teď hodně rozšířený model, že každý tráví volný čas a i část dovolené s kamarády a tu část s rodinou považuje spíš za opruz, za šťastný nepovažuju. A po odchodu dětí spolu takoví lidé už třeba nekomunikují skoro vůbec.