Přidat odpověď

Myslím, že se ničím nevymykám. Vystudovala jsem VŠ, nebylo to nejjednodušší studium, ale už tehdy jsem pochybovala o správnosti volby. Druhou VŠ jsem bohužel nedokončila, studovala jsem sice úspěšně a vytrvale, po porodu jsem už ale nebyla schopná sebrat síly na poslední semestr.
Děti mám čtyři, na ně jsem hrdá jako skoro každá matka, to je asi biologická danost. Jsem ráda, že se nám podařilo prosadit si tento dnes nadstandardní počet navzdory tlakům okolí. Těhotenství a porody nebyly pro mě snadné, ale povedlo se mi vždy sebrat odvahu a jít do toho znova.
Máme s manželem už přes dvacet let hezký vztah, myslím, že si dobře rozumíme a respektujeme si, i po stránce tělesné přitažlivosti to pořád funguje, to taky není samozřejmost, spousta lidí se rozvede, další žijí vedle sebe bez lásky a úcty.
Taky jsem ráda, že se mi po dětech podařilo vrátit se k tělu štíhlé sportovkyně, jak mi říkala nedávno známá, já to nemám od přírody, mám to vydřený a bez práce to rozhodně není. A k tomu patří i sportovní výkony, jako dítě a gymnazistka jsem byla vyhlášené nemehlo, teď si myslím, že mám mnohem lepší kondici než většina bývalých spolužaček. A konečně čas od času stojím na bedně.
A je spousta věcí, které bych chtěla, ale nedaří se mi. Třeba ta zahrádka zdaleka není taková oáza vonných květů a překrásného listoví, jak bych si představovala. Nebo jsem chtěla psát. A pořád se k tomu nemůžu dostat. A taky se víc zapojit do života komunity. Nejsem člověk, co umí něco dělat pro druhé (mimo rodinu).