Přidat odpověď

Klídek...šlápla jsem cca před 4 lety v zahraničí na dětském hřišti (nepříliš udržovaném, večer se tam scházela místní mládež a kde kdo) na cosi (drát, jehla, čert ví co, nenašla jsem to...), co mi propíchlo podrážku u Crocsky a na chodidle jsem měla do krve docela hlubokou, bolestivou ranku, dost viditelnou, stejně jako dírka v té podrážce, hledala jsem co to bylo, ale nakonec jsem v tom míste v tamním nepořádku, písku a vrstvě jehličí z pinií nic nenašla, tak jsem to neřešila a utěšovala se tím, že to asi byla jen suchá jehlice z pinie...Nic se nedělo, žiju dodnes. Jak už tu někdo zmínil,ty viry případných obávaných nemocí na vzduchu a obzvláště na slunci moc nevydrží, to by musel opravdu čerstvě předtím někdo tu použitou jehlu odhodit, aby na ní byla ještě čerstvá krev...
Daleko víc jsem vyšilovala, když mě předloni na dovolené jeden postarší Řek - bývalý námořník - chňapl a dal mi pusu na pusu...fuuuj, to jsem se mu vyškubla, za prvním šutrem na pláži hned ponořila ksift do slané vody, hnala do ubytka, kde jsem si vypláchla hubu francovkou, přetřela pusu antibakteriálním ubrouskem, drhla ji mýdlem atd.To se mi eklovalo daleko víc a děsila jsem se, co můžu od toho nemravy chytit než nějaká jehla či co to bylo v parku na hřišti...Pak už jsem tam nikdy kolem něj a jeho kanceláře nešla sama, vždy jen s manželem nebo aspoň se synem.