Přidat odpověď

Z+2,

proto hned na začátku předesílám, že obecně jsem proti známkování jakoé takovému. Ono je totiž tohle úplně jedno, jestli hodnotíš matematiku nebo tělocvik. Funguje to úplně stejně.

Ale prostě když už se známkuje, tak v tom tělocviku (výtvarce, hudebce) je dost prostoru, jak dítěti ukázat, že absolutní výkon není jediný cíl....a můžeš dát dostatek dobrých známek za to, co mu jde, aby ho případná horší známka z výkonu neodradila....když jsou ale známky jen z výkonu, tak je to obecně špatně. To se nedělá ani v těch naukových předmětech. Nebo někdy dělá, ale opět to považuju za špatně, hodnotit znalost češtiny jen podle diktátů apod. Do češtiny rovným dílem patří i slohová výchova (taky je to výchova), komunikační výchova (opět výchova), literární výchova (a ještě jednou)....vše se známkuje a vše má mít stejný význam (bohužel ne u všech vyučujících má, ale je to jak s těmi tělocvikáři, člověk od člověka), takže teoreticky když dítě neumí gramatiku a pravopis, ale má výborné vyjadřovací schopnosti, takže krásně vypráví, přednáší i píše slohy, hodně čte, pozná autora podle ukázky, protože ví, o čem kdo píše apod., tak při vyváženém hodnocení by i při samých pětkách z diktátů a větného rozboru měl mít celkové hodnocení za dvě...no ale kdo to tak hodnotí, že?

O tomhle to je, že v češtině to nikomu nevadí, že vlastně ty špatné známky odrazují od zájmu o knihy a o všechno, co s jazykem souvisí, v tělocviku, výtvarce a hudebce ano. Ale neznámkovat jen výchovy není řešením tohoto problému.