Přidat odpověď

Přilepím třeba sem. Já sama pocházím z hodně chudých poměrů, peníze se u nás řešily denodenně, resp hlavně jejich nedostatek. Já sama jsem odešla z domu úderem osmnáctého roku a od té doby se živím sama. Doma nicméně děti učíme, že ne vše je automatické a zdarma, podařilo se nám docílit toho, že např střelnice u kolotočů je nechávají naprosto chladnými, protože se tam dají koupit jen šmejdy, co nic nevydrži, dost se je snažím naučit hodnotu peněz. Doma řešíme, co kolik stojí a jak dlouho na to musí zaměstnanec dělat, příp., jak dlouho mu bude trvat, než na to ušetří.
S dítkem jsem se domluvila na stovce týdně, ovšem s tím, že si z té částky bude i financovat autobus do zušky, zbytek bude uložen v pokladničce s jeho jménem, od které ale já budu mít klíček a potřebné peníze mu vydám, když mi řekne, na co je potřebuje. (Takto budu řešit výdělky z muzicírování, jiný výdělek, který ještě má je nahodilý a tam je mi jedno, jak s ním naloží, to mu kontrolovat nehodlám).
Tím, že demokraticky řešíme větší výdaje a snažím se u rozhodování větších výdajů vyslechnout i názory všech našich dětí, příp jim vysvětlit, proč to nepůjde tak, jak si to představují, tak děcka mají celkem přehled.
Kluci ty prachy nemají zadarmo, aby se dostali tam, kde jsou, museli vynaložit dost úsilí a píle.