Přidat odpověď

tak to já se třeba na naše uklízečky ve škole usmívám, usměju se často jen tak, usměju se klidně i na neznámou prodavačku v obchodě.
hele, ve škole je to podobně: jsou děti, co tě prostě nepozdravěj, ani když na sebe přímo koukáte na chodbě nebo na ulici, o to vtipnější je to, když jdou venku s rodičem, díváme se na sebe, oni nepozdraví, tak zdravím hezky nahlas jako první já, a hezky jménem, aby bylo vidět, že se s dítětem známe (někdy rodič zareaguje, někdy ne a na pozdrav neodpoví - pak si pomyslím něco o tom, co bych chtěla po dítěti, když se rodič neumí chovat). a sjou rodiče, kteří se nikdy neusmějí, vůbec nikdy, když s nimi mluvíš, chovají se jako bys byla povl, který smí učit jejich bobana.