Přidat odpověď

S odrůstajícíma dětma u mě potřeba klidu odchází, podle mě to s věkem až tak nesouvisí, ve třiceti s malými dětmi jsem měla mentalitu důchodce. Hlavně se vyspat a mít chvilku klidu a večer upadnout do bezvědomí u televize.
Teď jezdím za kulturou 2x měsíčně do Prahy, chodím do fitka, a i v našem městě vymetám kde co, stačí se vyspat a oklepat z nejhoršího. Čím víc lidí, tím jsem nadšenější. Už zase mi sobota večer doma připadá ztracená.

Jak by to bylo na venkově, nemám tušení, uričtě bych byla pořád ve městě, nevydržela jsem ani dovolenou na chalupě, ráno jsme vzali auto a odjeli do nejbližšího města, místo v rybníce u chalupy jsme se jezdili koupat do krytýho bazénu bez hmyzu. Ale nemám řidičák, tak taky podle ochotných řidičů nebo autobusovýho spojení. Bez města bych jen tak přežívala a ničila by mě nuda.

Píšu jen o sobě, chápu, že spousta lidí žije na venkově spokojeně a v době satelitů a internetu ani nepustnou, už to není jako za F.L.Věka, kdy jeli do Prahy jednou za život a noviny četli párkrát ročně.