Přidat odpověď

Sedmi - už jako holka jsem jezdila s rodiči mé kamarádky - ona a její bratr nechtěli a já byla celá šťastná, že se jede a že můžu taky. A tak asi od patnácti jsme jezdili na celý den, tu a tam jsem taky jela sama - což dneska nechápu. Vzala kolo, sedla na nádraží, počkala, který vlak mi kolo vezme a někde prostě vystoupila. To bych teda dneska nedala. A když jsem jezdila v lese, tak jsem opravdu nepotkala živáčka, max. pěšího turistu.
ale jezdilo se hodně po silnici, to jo - já teda měla favorita, což je silniční kolo, ale nějak mi to s ním v lese nevadilo - tehdy. No jo, jiná fyzička.