Přidat odpověď

Monty,
jo tahle pseudopravidla máma taky prosazovala.
Třeba taky, že na malých holkách "ještě nezáleží", tak můžou chodit jako strašidla a vlasy stříhat co nejvíc nakrátko, aby je měly husté, až začne záležet. A záležet začínalo tak od 15 let, to se chodilo do tanečních a vznikly už i některé vážné vztahy. A to už se musely i vlasy natáčet, rovné se tehdy považovaly za neupravenost, krepatá trvalá taky, ta byla tehdy běžná, ale přetáčela se na velké natáčky, nesmělo to navlhnout.
Na VŠ už začalo "hodně záležet", to mi vnutila i koupi flaušového kabátu, že se nehodí chodit v džínách a bundě. A zároveň začala být hodně nervní, abych měl vážný vztah, protože u VŠ to brala, že je to spíš překážka v seznámení.

Potíž byla v tom, že já jsem chodila oblečená všelijak a ty snahy dost bojkotovala. A hlavně nějak nikdo neřešil, že cítit se dobře v oblečení a účesu už chtějí holky na ZŠ a ne až v tanečních.
Ale tyhle názory asi byly běžné, když si tak vzpomenu na své spolužačky. Každá trochu líp oblečená a učesaná byla snadno za třídní hvězdu a celkem se to promítlo na jejím sebevědomí.