Přidat odpověď

Soutěživost je pro spoustu lidí překážkou zábavy. Pokud by některé děti měly jet na výkon, neužijou si hru, protože je ten tlak na výkon stresuje. Pokud je dcera zvyklá na úspěchy, tak se občasného neúspěchu nebojí a vyrovná se s ním. Ale spousta lidí má od přírody odpor proti hierarchizaci skupiny od nejlepšího po nejhoršího, ať už z důvodu, že jsou vždy mezi posledními nebo z principu. Jako dítě jsem nesoutěžila ráda, protože mě děti jako jedničkářku, co současně byla šikovná na sport i "umění", za moje úspěchy nesnášely. Z té doby si nesu takový kontraproduktivní zvyk zlehčovat vše, v čem jsem úspěšná, aby to nevyvolávalo závist. Já chci být totiž současně nejlepší a neviditelná.