Přidat odpověď

Co mě třeba nedávno dorazilo - já měla v práci auto, manžel byl v práci a on mi volá celý vyjukaný, ať prosím ihned jedu k mámě, že ona mu volala, že upadla a že nemůže a že tam určitě umře a jak tam nechce být sama atd. Já nechápu, proč ho takhle děsila, ačkoli jí řekl, že je v práci a opravdu v žádném případě přijet nemůže. No nic, tak jsem se sebrala a fofrovala tam. Fakt hned. Přijedu, máma v dobrým rozmaru v křesle sedí u kafe a prej - no já ani nečekala, že přijedeš, když on nemohl. No a když jsem tam byla, tak přece jen, není to žádná mladice, tak říkám - a nic vám není? je vám dobře? Co jste dělala?
A ona - no já si lehla, já vím, že musím vstávat pomalu, ale mně se nechtělo, tak se mi zamotala hlava a upadla jsem. Ale jo, dobrý, můžeš jet.
A já zírala a říkám - ale tohle přece nemůžete, představte si, že upadnete a něco si zlomíte, to pak? Kdo se o vás bude starat, to je hazardování.
A ona na mne překvapeně koukla a prej - no co, tak se ke mně přestěhuje /můj manžel/, já mám na to nárok a jsem stará, tak to snad pro svoji starou maminku udělá.
Měla jsem chuť řvát. Ona to myslí vážně. Vydržela jsem to, než přišel manžel domů a zeptala se ho na to. On mi řekl, že jo, často tohle říká, ale on se s ní nechce hádat, tak na to mlčí. Já na to - to ale nemůžeš, chápeš, že ona to bere jako jasnou věc?
A on na mne kouká překvapeně a prej - no snad si nemyslí, že od vás odejdu a nebo odejdu z práce a budu se o ni starat?
Ona nechápe, on nechápe - ale ujasnit to nelze, protože tohle téma je tabu, když tam jsem.