Přidat odpověď

Na tetu se nezlobím. Oni mají jiné vztahy než třeba znám z mé rodiny. Ona manžela vychovávala snad do čtyř let - mají jiný vztah. Ona na něj neřve do telefonu, prostě zavolá a zeptá se, co a jak bylo. Ani ho nijak neodsuzuje. On z toho teda byl per plex, tak jsem vzala telefon a tetě vysvětlila situaci. Ona nenařizuje, nekritizuje, ona je v tomhle jiná, jen prostě vzala telefon a zeptala se. Horší to bude tam, kde ten telefon nevezmou a nezeptají se. Já manželovi říkám, že ať to teda neřeší, ať si povídá, kdo chce, co chce - jenže on je v tomhle prostě hrozný. Máma mu vimplantovala pocit, že není hodný syn, když se oženil a opustil ji, protože jí celý dětství vykládal, jak se neožení a zůstane s ní navždy. A to přesto, že ona mu nikdy neopustila, že je kluk a ne holka.
Já vím, je to jeho chyba, koho jinýho, ale ono nám to prostě příšerně komplikuje vztahy a život a já to nějak přestávám dávat. A že už kolikrát vylítnu jak fůrie, to jo. Jenže ono to s ním v tomto ohledu nejde po dobrým, ale ani po zlým.
Vím, že jsem mu to neměla říkat, ale už jsem vylítla, že se chová jak jeho máma, která místo aby problém řešila, tak druhé trestala mlčením. No to teda pak bylo