Přidat odpověď

Šuplíku - to nestraš. Co popisuješ, je hrozný. Ale je pravda, že ml. syn si před koncem školního roku s ní domluvil, že po vyučování ji zajde navštívit, ale že jí ještě předtím zavolá, aby ho pustila do vchodu. A když zavolal, tak ona mu řekla, ať nechodí, že asi brzo umře, jak jí je špatně. On mi volal celý vyděšený, že babička asi umírá a je tam sama a že on neví, co má dělat a jestli má volat doktora. V rychlosti jsem ho uklidnila, skočila do auta a jela - babi měla "zajímavý" pořád v televizi a prý by si musela povídat a to se jí nechtělo.
Ale než jsem dojela dom, tak volala manželovi, že to je hrozný, že jí je strašně zle a já tam byla, seřvala ji, když ona chtěla chránit mého syna od toho hrozného pohledu a teď je jí ještě hůř.
No to jsem byla na infarkt.
Starší syn ji navštěvovat nechce, protože mi říkal, že ona mu nerozumí, on jí taky ne, ale že vidí, že ho moc nemusí, tak se nebude vnucovat.
Pro něj je to uzavřená věc.