"moje mama ...Jak jsem kolikrat chtela, aby si se mnou sakra sedla s kafem a v klidu si se mnou popovidala... Ne, to se muselo jeste vyzehlit, tuhle tamhle neco
ale uz nema tolik sil. Tak to zacina byt snesitelny."
Kat, to je velmi přesné.
Také jsem vždycky toužila, aby maminka někdy přerušila "nezbytně nutné" činnosti a věnovala se chvilku jen mně, ale ona to neumí.
Ale myslím, že to ani není dáno osobním tempem, ale utkvělou představou, že jen tak sedět a nic fyzicky nevykonávat je špatné.
Protože znám i tryskomyši, které si k té kávě sednou. Sice na pár vteřin, ale sednou