Přidat odpověď

Odjakživa mě štvou lidi, kteří si věčně stěžují, dělají tragédii z kravin a když už je náhodou všechno v pořádku, nějakou katastrofu si vymyslí nebo ji udělají z prasklého podpatku či ujeté tramvaje. Dřív mě děsně rozčilovali lidi pomalí, ale ti ve mě nevyvolávali vztek, jen netrpělivost. S dětmi jsem se snad postupně naučila tu netrpělivost alespoň nedávat najevo. Jinak se snažím si k sobě blízko připouštět jen lidi, kteří mne neiritují a nevysávají. Zjistila jsem, že přístup "kamarád chlapa" - tj. jsem s tímhle člověkem na zumbě protože ji oba máme rádi a naprosto neřeším, že sleduje televizi 12 hodin denně je pro mne mnohem vhodnější, než se pokoušet najít "nejlepší kamarádky", které jsou málem identickým dvojčetem - možná proto, že takovou nemám.