Přidat odpověď

Libiku,
jídlo jako modlu měli u mé kamarádky, pořád tahali domů tašky jídla, vařili a pekli, trávili tím spoustu času, projedli veškeré peníze, už jsem tu psala o těch výpečcích, které byly jen tak na zobnutí mezi dalšími jídly. Obézní byli až na bráchu všichni, kamarádka už od předškolního věku a pozice třídního "metráčka", kterou měla ve všech kolektivech, kam přišla, hodně ovlivnila její sebevědomí a následné směřování.
U nás naopak bylo jídlo jako už zde zmíněné "špatně investované peníze", muselo stát co nejméně peněz a zabrat co nejméně času. Pořád jsem jako dítě snila, že jednou se najím pořádně podle své chuti, třeba že sežeru celé grilované kuře, ale ještě v dospělosti jsem měla dlouho zábrany. Nakonec padly a vypadám, jak vypadám. A přejídat jsem se začala taky ve chvíli, kdy mi začala haprovat psychika a byla jsem v neustálém plíživém stresu.