Přidat názor k článku Psychika rodičky

Mluvíte mi z duše, paní. Mně by nenapadlo sem psát, ale když jste začla, tak i já. Já jsem zase první dítě porodila ve velké porodnici a druhého syna jsem utekla rodit do 115 km malé porodnice, kde jsem si to domluvila. Až budu ev. rodit třetí, pojedu zas do té velké, 7 km. Při druhým porodu sice byla úžasná atmosféra, ale mně porod furt nepostupoval, já byla tak sevřená nervama, jestli se tam těch 100 km vůbec doklopotím a jestli mi to dopadne, že jsem fakt málem neporodila. Já měla první porod za tři hodiny odbytý, to jsem ještě neznala pana Marka, a druhý trval celý den, ačkoliv byly kolem mě všichni dokonale skvělí, tak já prostě nic a nic, až už jsem byla zoufalá, no nakonec manža řekl, hele, tak si představ, že jsi v klasice, a pujde to hned, a taky že jo! Já tedy nechci nějak opěvovat klasiku, ale musím se otevřeně přiznat, že jsem se tam cítila uvolněněji v tý klasické por. , když jsem byla jako číslo, než když jsem byla v malý přátelský porodnici středem zájmu a všichni mi neuvěřitelně podstrojovali. Nejradši bych rodila doma, všechny procedůry jsou mi hrozně nepříjrmný, ale radši je vydržím než ten tlak "tak, ted jsi v přátelský porodnici, po tom jsi tolik toužila, tak si to užij a poroď krásně abys měla spokojený děcko".Musím teda říct, že druhý děcko asi moc spokojený nebylo, protože jsem měla hroznej stres, uplně jsem to na měm viděla, prostě žádnej megaprožitek se nekonal, byla jsem ráda, že jsem ráda.

Mám dojem, že pan Marek by chtěl, aby všechny ženy byly aktivními a informovaly se, jenže mně bylo líp bez těch informací, protože jsem si byla v klídku. Moje známá co byla se mnou současně těhotná,prožila těhotenství v kldu a když jsem do ní (před druhým por.)hustila, "hele a to ti nevadí, že tam budeš jako číslo?" a snažila se ji jako poinformovat, tak mi vždycky řekla, že ji to nezajímá, že jí "zajímá její děcko a né porodnice", tak jsem nechápala, ale teď už vím, jak to myslela.Prostě mi chtěla nějak naznačit, abych to nepřeceňovala a místo hledání hrozivých informací se radši jako v duchu věnovala svýmu budoucímu dítěti.No to jsem ale pochopila až teď, a pan Marek by tu moji známou asi nazval, že je líná získávat informace, to zas já ji teď vidím jako nesmírně moudrou a lituju, že jsem jí tenkrát neposlechla a nesdílela s ní ten její klid. Má fakt spokojenýho syna a letos jim přibyla dcera, takzářící děti jsem neviděla.