Přidat odpověď

Moje starší sestra i manžel byli v raném kojeneckém či batolecím období hospitalizováni, tehdy taky bez rodičů, oba se ve vývoji vrátili o nejakou dobu zpět. Když z nemocnice přišla sestra, táta tam málem běžel, protože ta asi opravdu nějaké trauma měla, protože kromě nemluvení se pořád krčila a kryla si ručičkama hlavu, jako by ji někdo tloukl Tchyně si naopak libovala, že jejího synka odnaučili od dudlíku a plen Byl mu rok a strávil několik týdnů v krajském špitále kvůli těžkému zápalu plic. Ona je otázka, když se děti vrací ve vývoji, jestli je to důsledek traumatu (což trauma nijak nevylučuje, ale u skutečného traumatu těch problémů bývá víc), nebo to děti "zapomenou", protože hospitalizace není zrovna podnětný pobyt a i dospělí se po delší hospitalizaci učí např. znovu chodit či děti kousat, pokud byly kvůli zákroku na kašovité stravě a maminka celou dobu s ním.