Přidat odpověď

Asi kazdy udelal v zivote chybu, jenze ta moje mi rozbila vztah a manzelstvi.
Jsem temperamentni zena, aktivni, uprimna, vesela a pracovita. Od detstvi vedena k dokonalosti. Vzdy jsem si myslela, ze po mych zivotnich zkusenostech, me jen tezko neco prekvapi...jenze na tom jsem prave vyhorela. Na ocekavanich. Lasku vystridaly pochybnosti a svemu manzelovi jsem vycitala prvni posledni. Pouzila jsem vyrazy, ktere nemely byt nikdy z mych ust vyrceny a tim jsem selhala na plne care. Nikdy a nikde jsem nebyla poucena jak v takovych situacich jednat, nevedela jsem o zadnem zachrannem bode. V zoufalstvi a z nevedomosti jsem pouzila cestu, ktera misto aby nas spojila a pomohla vyresit nase neshody, nedorozumneni, nas rozdelila zrejme navzdy. Vim, ze ted uz je prilis pozde na slova "kdybych", ale je opravdu dar, mit priklad pro zivot jak se chovat jako zena a ne jako bojovnik, tahnouci proti tem ktere milujeme. A to i presto, ze nas k tomu nuti doba i okolnosti, bohuzel. A hlavne o to vice, kdyz Vam na vztahu a jeho dobru zalezi, tak jako me. I kdyz jsem se za sve chovani omluvila, neodpustil mi. Odesel bez jedineho slova. Trva na jedinem, rozvest se.
PS.Nepisu tady aby se mi dostalo litosti, nebo vaseho soudu. Pisu tady aby si treba tento vzkaz precetla zena, ktera bude nekdy resit, nebo resi podobny problem... A tem vzkazuji jedine, pokud Vam vas vztah stoji za snahu udrzet ho a bojovat za vas dva, tak bojovat vzdy a do posledni chvile jen nekonecnou laskou. To je totiz jedina zbran se kterou ten boj vyhrajete...