Přidat odpověď

Mám 8 letou a v únoru jsem jí musela nechat na noc samotnou v nemocnici(astmatické problémy). Byla jsem tam s ní celý den až do večera a hned ráno jsem přišla. Byla tam jen od pátku poledne do neděle ráno. Musela jsem domů, kvůli kojenému miminu. Malá to zvládla, ale jak jsem odešla, její stav se mírně zhoršil, protože plakala. Naštěstí jí hodná sestřička dokázala uklidnit. Mám pocit, že v dnešní době se i personál v nemocnici k dětem chová mnohem líp, než kdysi, aspoň na dětské JIP.
Mi připadalo velmi traumatizující, jak nás posílali do různých ozdravoven na 6 týdnů. Bylo tam tak 50% cikánů. Sestry byly zlé a celkově mi to připadalo, jako Requiem pro panenku. Byla jsem asi 4x. Měla jsem tam naštěstí sestry. Naši měli na 6 týdnů klid. Vůbec jim nedošlo, že naše dýchací problémy mají souvislost s tím, že nám kouří pod nos . Byla jiná doba a na děti se vůbec nebral ohled.
Dále mám trauma s hrozného účesu, který jsem musela nosit snad do 12. Taťka nás stříhal co 2 měsíce a fakt jsme vypadli jak idioti. Stříhal i sestřenku a ta mu to do dnes má za zlé.
Také jsem nesnášela hnusné poděděné hadry. Manšestráky a svetry s jelenem. Hnus fialovej Nikdy jsme neměli nic nového. Posílali jim to nějací příbuzní a fakt některé kousky byly 20 let staré.
Paradoxně moje dcera chce jet do lázní sama a ostříhala si krásné dlouhé blond vlasy nakrátko. Už jí dorostly a ona se teď bije do hlavy, jak to mohla udělat.