Přidat odpověď

Těžko říct - ale určitě jde o tom, že on o problémech nekomunikoval, až to přešlo únosnou mez a byl konec. A ona si to uvědomila pozdě.
Podobný pocit jsem měla kdysi já. Můj muž byl spokojený, tak nějak, já ale ne a bylo to čím dál horší a výbušnější. A on nerozuměl. A já si uvědomila, že už brzy se dostanu do stavu, kdy překročím určitou mez a už to nepůjde zpátky, i kdybychom se oba rozkrájeli. A když jsem se na tu mez dostala, tak jsem mu to jasně bez emocí řekla.On mi pak řekl, že ho nevyděsila ta slova, ale to, jakým způsobem jsem mu to říkala - prý to byla směs chladu a lhostejnosti a jeho tehdy prý napadlo, že možná já to nevím, ale že možná už je opravdu pozdě. Ale to, že pozdě nebylo, byla tehdy jeho zásluha. Akorát že pracně opravoval to, co roky předtím s lehkým srdcem podělával.