Kdysi jsem podobný problém řešila pracovně. Na význam slov "ošetření" a "vyšetření" v souvislosti s rehabilitací (v úvahu tedy připadá to "ošetření") jsou různé odborné názory a mám pocit, že žádný judikát jsem k tomu tehdy nenašla (lidé se asi o to nesoudili nebo to nedošlo k žádnému vyššímu soudu ...).
Ale pokud řešíš konkrétní případ - zkus tu konkrétní rehabilitaci (tvého manžela?)napasovat na to správně vypsané ustanovení zákoníku práce jako celek - má probíhat ve zdravotnickém zařízení (tj. žádný "masér", co má lehátko doma nebo v "salónu"), je to rehabilitace, kterou zaplatí zdravotní pojišťovna (tj. je doporučena lékařem a ne "jen tak" vymyšlena pacientem, který má pocit, že mu to pomůže, takže si to zaplatí), je to nejbližší pracoviště k bydlišti nebo pracovišti a není možné se tam objednat mimo pracovní dobu??? Dost často zjistíš, že některá z těch podmínek rozhodně splněna není, takže už význam slova "ošetření" není třeba řešit. Můj osobní názor je, že rehabilitace na základě doporučení lékaře (i když samozřejmě ji provádí fyzioterapeut nebo jiná osoba, která lékařem není) je ošetřením ve smyslu zákoníku práce. Ale jaký je názor soudu zjistíte, až případně zaměstnavatel neposkytne náhradu mzdy a manžel se o ni bude soudit (případně mu zaměstnavatel dá kvůli odchodu na rhb výpověď a manžel ho bude žalovat o její neplatnost. A nebo se holt musíte řídit názorem zaměstnavatele a chodit na rhb mimo prac. dobu nebo si brát dovolenou apod.