Přidat odpověď

mě hodně lidí říká, že mám v životě štěstí. Za štěstí považují to, že tedy máme několik těch nemovitostí, co pronajímáme.
Už ale nevidí, že oba dva s manželem jsme pár týdnů po maturitě začali zadírat, jak mourovatí, v dobu, co se oni bavili po večerech s kamarády, my jsme byli v práci, pracovali minimálně 14 hodin denně 6 dnů v týdnu (zkoušeli jsme i 7, ale byla nesmírná úvaha).
Ano, potom oni začínali s nulou, my jsme první nemovitost dostavěli v mých 22 letech s naprosto minimálním dluhem.
No a potom jsme taky nerozhazovali, nýbrž šetřili a holt i trochu riskovali.
Protože ale těch dětí mám poněkud víc, nehodlám každému při vstupu do dospělosti darovat nemovitost Ať potomci taky zkusí, jak jednoduché je se k něčemu dopracovat.
Toto je můj pohled na danou situaci, nemám tím na mysli nikoho konkrétního, že by to měl dělat jinak nebo dělá špatně.