Přidat odpověď

Nikdy nás nikdo nenačapal, v CHKO jsme se vždy celkem pečlivě ukryli, zalezli jsme už za šera a za rozbřesku se sbalili. Jednou jsme takhle spali pod Velkým Rozsutcem, opodál se utábořila ještě jedna partička. Jenže my jsme brzy ráno zabalili a vyrazili nahoru, a z vrcholu jsme sledovali, jak rozjařenou partičku umravňujou správci. Vlastně jsme se na Slovensku až tak neskrývali, naopak jsme se drželi poblíž lidských obydlí, přístřešků a chat, abychom se měli kam uchýlit, až nás napadnou medvědi. Jo a jednou na Lužnici se nám nechtělo do kempu, našli jsme si místečko opodál. Přišel správce kempu a starosta v jedné osobě, naúčtoval nám místo pokuty částku, jakou bychom zaplatili v kempu, s tím, že nás neudá, a že příště ať jdeme do kempu rovnou, že tam ráno vozí čerstvé rohlíky

Velmi se mi líbí v Norsku, že se člověk může utábořit, kde potřebuje.