Přidat odpověď

ani to nemusí být pravidlo - babička s dědou byli takovým tím párem snů, pěkně souzněli, pro babičku byl muž na prvním místě a až pak děti... otec to myslím moc dobře nenesl, takže měl tendence se hodně vymezovat a dělat naschvály a trucpodniky, jen aby se mu dostalo dost pozornosti (jeho mladší bratr pak naplňuje přesně tvou teorii)... chudák měl pak ještě smůlu, že když si vzal mou mámu, měla, na rozdíl od babičky, na prvním místě děti a až pak muže - tak se na to první místo neprobojoval (ačkoliv to asi nějak očekával)...
jinak k tématu jako takovému, neviděla bych tam žádný konkrétní vzorec - na někoho může harmonické manželství rodičů působit, jako že to tak je samo a hledá tu dokonalost (a nic není tak dokonalé, jako věc ve vzpomínkách dítěte), jiný zase vidí vzor v chování a má tendenci si ho přenést do vlastních vztahů... já věřím na to, že nejlépe děti na vztahy připravím tak, že doma vidí, jak s mužem reagujeme, že se občas pohádáme, že hádky pak musíme urovnat, že musím vytvářet i kompromisy, že se prostě musíme dohodnout k všeobecné spokojenosti a že si taky otevřeně projevujeme lásku, oceníme se vzájemně, dáváme najevo radost ze své společnosti...