Přidat názor k článku Psychika rodičky

Hančo,
ač se to možná nebude zdát, ale já nakonec porodila téměř v klasické poloze. Ale nežiju naštěstí s pocitem, že mi to někdo vnutil. Dostala jsem tu šanci tlačit na boku, na stoličce, v kleče, spolu s manželem za zády. Nakonec jsme to zkusila i klasicky ale prostě jsem si k tomu došla sama. Já měla o porodou jasno a to svoje "jasno" jsem dala na papír pojmenovala to porodní přání (přeci jen slovo plán asi není na místě) a všichni věděli co a jak bych chtěla a tak k tomu přistupovali.
Nechápu proč se některé porodnice třeba bojí porodních plánů a maminky co se mají jsou strčeny do škatulky šílená extremstka a nebo něco jako ženská co má papír plný blábolů (ne přesně doslově takto formulované jsem slyšela od přimáře porodnice)
To celé není jen o rodičkách to je o přístupu k pacientům na to je jediná šance říkat když se člověku něco nelíbí. Ale uznávám, že jsem nebyla tak statečná abych rodila v místní porodnici, kde jsme věděla, že mluví sice česky ale jinou řečí, nešla jsem bojovat ale rodit. Souhra náhod to zařídila, že jsem našla porodnici kde jsou pro ně maminka a miminko důležitější než zajeté postupy a obrany typu takhle to prostě děláme a že vy to chcete jinak nás netrápí.
Spoustu žen už stresuje jen to že vědí, že něco nebudou smět, třeba pít představa že mě od příjmu nechají o žízni no to by mě taky děsilo. S rozumem jsme pila i na sále a šlo to :-)
Nepřipadám si jako šílená extremistka ani přes to že dítě nosím v šátku, koupu v kbelíku, od 6 týdnů potápím a chci aby se ke mě jako pacientovi chvali slušně.
Nikomu nelze brát a ni vnucovat představu o porodu, prostě někomu to lékařské vedení vyhovuje. A rozhodně přizozený porod není pro každého.


Kačenka