Přidat odpověď

Senegalce máme třetím rokem. Je ručně dokrmený. Pokud není ručně dokrmený, už se těžko ochočí. Tím že je od mala zvyklý na lidi, je na nich závislý. Nechce být sám, a když odcházíte třeba jen z místnosti, začne křičet. Náš papoušek moc nemluví, umí říct svoje jméno v různých intonacích, mňam, ty, ty, ty a různé zvuky. Jak mu jednou ublížíte, například násilné chycení, když ho potřebujete dostat do klece... ztratíte u něj důvěru a už máte u něj smůlu. Vše jen domluvou a přemlouváním. Náš je naučený kakat na povel, ale musíme ho na to upozorňovat. Dáváme ho v 22:00 hodin spát, tím že na klec hodíme deku. Pokud usne, už ho nic nevzbudí. Ráno se budí okolo 10 ráno, ale musí být v místnosti šero. Je náladový a nepředvídatelný... aspoň ten náš. Chvíli je milý a během pár vteřin se naštve a klovne. Když mu řeknu např. ty, ty, ty... jako že něco nesmí, udělá na mě nálet s klovancem a za chvíli je zase milý. Jezdíme s ním každý víkend na chalupu. Ježdění autem miluje, tak i v pohodě přeleze do menší klece. Z klece ho pouštíme každý den..... sedí mi na ruce a musím ho drbat. Většinou si oblíbí jednoho člena rodiny a když žárlí dokáže hodně bolestivě toho druhého klovnout. To vám píšu kvůli synovi, je ještě malý. Možná bych popřemýšlela nad korelou, ty jsou hodné a nejsou žárlivé a agresivní. Všichni ho ale i tak milujeme!