Tak zvyknout se dá prakticky na všechno
Ale tedy mně dělalo potíže u sebe nemít dceru ( pocitově ) dlouhá léta, zvykla jsem si trochu až tehdy, když vyrostla. Co já vím, v jedenácti...
Ale já to nijak úkorně nebrala, jen jako svůj problém, tedy spíše jako svoje vnímání mateřství. Pokaždé jsem si odfrkla, když mi přistála pod křídlem
Vadila mi škola, školka, výlety s jinými lidmi, tábory, když byla sama venku...ji jsem tím nikdy snad neobtěžovala, jen jsem prostě věděla že ji nemám u sebe a nebyla jsem ve stoprocentně uvolněné náladě