Přidat odpověď

Podívej se, asi tak - ani za komoušů jsem nechodila na hodinu od sedmi, já bych i šla, ale tak nějak mi to nešlo brzy vstávat. Nikdy jsem nechodila do práce od sedmi, nejbližší byla od osmi - já to prostě nedávám. Pokud někdo chce být v tenisovém týmu a tréninky jsou od 7,20, no tak tam bude chodit, protože chce a nebo nebude - to je snadný - pak nebude v tenisovém týdnu. Syn chodil dobrovolně jednou za 14 dní od sedmi do školy na konferenci s dětmi ze spřátelených škol v cizině - ale to ho nikdo nenutil, prostě chodil. Když přišla učka s tím, že víc by se jí hodila angličtina pravidelně od sedmi, dvakrát týdně, tak jsem nebyla jediná, kdo řekl - no to fakt ne - a vysvětlila jsem důvody.
Tělocvik je povinný a tak to má mít nějaký řád a rámec - tedy musím počítat, že děti nebudou trénované a tudíž po obědě jim klidně může být blbě a rodičům se to opravdu líbit nebude a že třeba ráno za chladného počasí se rodičům taky nebude líbit, že učitel bude nutit děti běhat venku. A nebo že si usmyslí, že při hodinách tělocviku z dětí udělá tým, který bude reprezentovat školu co já vím - v atletice. Tak takhle to fakt nefunguje. A naštěstí je čím dál víc škol, který to pochopily.