Přidat odpověď

U mne funguje teď to, že si uvědomuju a i dávám to najevo, že první potřebuju nasytit svoje potřeby, abych pak mohla sytit potřeby těch dalších. A tak to dělám.
A taky že není důležitý, co chtějí ostatní a co si myslí, ať udělám cokoli, musí to vyjít ze mne a já si musím uvědomit, že s tím budu žít a že se s tím musím srovnat a podle toho žiju.
Ale u psychouše první bylo zastavit se, uklidnit se a on mi ukázal konec toho klubka. Pomohlo mi, když mi řekl, že jsem motala klubo problémů, až je obří a já s ním točím a nemůžu najít ten konec, abych mohla rozmotávat. A ono to nějaký ten konec má, nejde do něj praštit, aby zmizelo, nezmizí, spíš se ještě víc zamotá. Takže mi pomohl najít začátek a pak jsem to klubko začala rozmotávat a bylo. Nějaký uzlíky jsem vynechala, to přece nevadí, ale vadilo, musela jsem se k tomu pak vrátit. A taky nejhorší nebyl vlastně ten začátek, ale ten zašmodrchaný konec - do toho se mi taky nechtělo.
Ale podstatný taky bylo zjištění, že všechno má svůj čas, klubko jsem taky nezamotala za týden, tudíž za týden ho nemohu rozmotat, naopak, potřebuju víc času než na to zamotání. Takže žádný spěch.