Přidat odpověď

Jitys - když jsem přišla k psychoušovi, tak moje první bylo - já žádný léky brát nebudu, musím to zvládnout bez nich. Nijak na mne netlačil, vysvětloval a já v panice a stresu - ne, nic takovýho nechci.
Pak jsem doma přemýšlela o jeho slovech a při další návštěvě se to zas řešilo a tak jsem souhlasila, že zkusím a pak se uvidí.
Bez AD jsem předtím byla dlouho a nešlo to zvládat, s AD to bylo najednou jiný. Je pravda, že to bylo jako to někdo popisoval - najednou mi bylo ledasco tak nějak jedno - nezáleželo mi na tom, byla jsem citově plochá. ale asi to bylo nutný k tomu, abych byla schopná konečně řešit sebe a mohla se zklidnit.
Kdybych se znovu dostala do obdobného stavu /a doufám, že nedostanu/, tak bych se AD nebránila.