Přidat odpověď

Těžko říct. Já osobně bych každopádně chtěla slyšet názor psychiatra. A další věc je, že do léčby naštěstí nikdo nikoho nenutí - nechce, nemusí, ale kdyby bylo třeba, tak je zde tato možnost.
Je fakt, že já neměla moc na výběr - zhroutila jsem se a nebyla schopná žádné činnosti, rozhodování - prostě ničeho. A věděla jsem, že potřebuju pomoc, i když AD pro mne byl tehdy strašák, ale bylo mi tak strašně, že jsem věděla, že na těch oblbovácích, co mi dávali, abych se aspoň vyspala, dlouho být nemůžu.
Kdybych se nezhroutila, asi bych na AD neskončila - myslela bych, že to zvládnu i bez nich. A jestli jo a nebo ne - to je ve hvězdách. Prakticky jsem ráda, že to bylo tak, jak bylo.