Přidat odpověď

Když jsem jela s šéfem na jednu pracovní akci na druhou stranu republiky, tak že prej vyjedeme v pět ráno. Já se zděsila. No nebojte, já budu řídit. No jo - celou cestu mi bylo od žaludku zle, ze školení jsem nic neměla, protože bych si nejraději lehla a další dva dny jsem pak promarodila doma. Už nikdy jsem to neopakovala. Jezdíme každoročně, takže po tý zkušenosti se jede den dopředu, vyspíme se a ráno v klidu na devátou je začátek a v pohodě. Návrat domů ten samý den mi už nevadí a další den jsem funkční.
Ne - pět hodin ráno není běžná hodina pro vstávání a pro děti už vůbec ne. Pokud chtějí, prosím, ale nutit je k tomu - to je hovadina.