Nohavica použil(zneužil) rádoby antirežimní postoj jako svoje PR, až potom na něj mohli někam chodit lidi, poznat ho a oblíbit si ho.
Nebylo to tak, že na sloupu byl plakát a doma se v neděli řešilo "Mámo, nepudem na Nohavicu?
Má takový pěkný písničky o lásce"?
Chodilo se tam z toho důvodu, že se chtěla zažít atmosféra, kdy se bolševik tepe nebo se z něj dělá sranda, případně se poslouchá něco socialisticky nepřijatelného.
Pokud někdo bude zpívat pro kočičí útulek a pak vyjde najevo, že prohnal Micku mikrovlnkou, taky se lidi, co mají rádi kočky, budou cítit zrazení.
A i člověka s neutrálním vztahem ke kočkám napadne, že úplně v pořádku to není, bez ohledu na počet písniček o lásce.