Přidat odpověď

jentakj, jo takhle. Nevím, jestli to je povahou, ale mám to tak, že spousta věcí mi sice udělá radost, když si je dopřeju, ale když si je dopřát nemůžu, tak mi to nijak zvlášť nechybí. Takže ten pocit "odtrhávání si od úst" nějak nezažívám. Děti člověka omezují tak nějak celkově a mnohem víc pociťuju třeba nedostatek společného času s manželem, než absenci drahých hadrů. Ono to je spíš tak, že na společnou večeři s manželem nebo do kina chodím málo ne kvůli penězům, ale kvůli kvůli neangažovanosti prarodičů.