Přidat odpověď

Ještě na konci 19. století patřili lososi mezi nejčastěji lovené ryby. O 50 let později v našich řekách neplaval ani jeden.
Labe lososy v době jejich tahu kdysi doslova vřelo – rybáři je lovili do obrovských sítí, a to rovnou několikrát ročně. Z Labe se lososi šířili i do jeho přítoků, takže se dostávali na stoly kdejaké české rodiny. Není divu, že například slavná kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové uvádí rovnou sedm receptů na lososí pochoutky. Losos byl běžná ryba, kterou si mohli dovolit i chudí…
Jenže pak začalo přibývat přehrad a dalších velkých vodních děl, které úplně změnily ráz české krajiny. Vznik přehrad znamenal pro lososy konec – v takovém prostředí nemohli žít. Lososi totiž mají velmi specifický životní cyklus. Rozmnožuje se v horních tocích řek, kde mladé ryby po vylíhnutí z jiker přebývají po dobu 1–2 let. Poté se vydávají na tah do Atlantského oceánu, kde dorůstají a pohlavně dospívají. V dospělosti se vrací zpět do rodných vod, aby se zde rozmnožili a založili novou generaci. Jedinci, kteří se tahem zcela nevyčerpali, se na cestu vydávají opakovaně. Během migrace jsou schopni urazit vzdálenost až 4 000 km a překonat bariéry, které jsou až 3 metry vysoké. Na přehrady jsou však krátcí… Posledním hřebíčkem do lososí rakve byla stavba zdymadla na Střekově a Masarykových zdymadel.

http://www.national-geographic.cz/clanky/lososi-se-vraci-do-cech-pote-co-jsme-je-vyhubili-se-je-snazime-zachranit.html