Přidat odpověď

vybavuju si jeden okamžik. Bydlela jsem se svým tehdejším přítelem, takovým fakt bohémem, v hnusným jedna plus nic, plesnivým, tmavým bez topení, bez teplý vody, studená jen kapala, někde na Pražského povstání... Byl byl hnusnej ale já studovala a brala jsem to prostě jako přechodku, spát kde bylo, až to půjde, bude líp, tak co...
A potkala jsem svýho bývalýho spolužáka z gymplu. Bydlel kousek vedle, s rodiči, v krásným velkým bytě. Chtěla jsem mu dát jednu knížku, tak šel se mnou nahoru, já hledala knížku, on stál, rozhlížel se a pak povídá:" Ty jo tys teda dopadla..."
Mě vůbec v tom věku a v tý době nenapadlo zkoumat, jak kdo bydlí a už vůbec podle toho někoho posuzovat, překvapilo mě to.Pak jsem nad tím trochu přemejšlela a říkala si-sakra, jaká je to zásluha, hezky bydlet, když bydlí s rodičema, sám nemá nic a o nic se nezasloužil...Tak jak jsem jako dopadla jinak než on?

Dneska spolužák není. Umřel. To s tím samozřejmě nesouvisí.Ale já bydlím v krásným domě (kterej teda budeme brzy prodávat, protože chci jinej, bez schodů) Situace v životě se mění a lpět na čemsi jako je majetek, bydlení, je k ničemu...