Přidat odpověď

Liško - tehdy můj jídelníček byl velmi omezený a zúžený. Přiváděla mě k šílenství a ke stresu představa, že to tak bude pořád a já budu pořád tohle řešit. Nebylo to tak hned, zpočátku mi nic z toho nevadilo - kila šla dolů, fungovalo to, nic mi nebylo, dobře jsem se cítila. Ale pak to začalo - přidáš brambor, musíš to vycvičit a dva dny jet v režimu a to pořád dokola. Nedokázala jsem v tom najít radost a uspokojení.
Teď mám teda víc, ale zas jsem v klidu. Sladký nemusím, ale jednou za měsíc musím - to sežeru celou tabulku a zas jsem dlouhou dobu v klidu a bez potřeby sladkého.
Cvičení - to, co dělám teď, mi vyhovuje a prakticky z toho mám radost. Ale fakt nemůžu být po cvičení totálně vyřízená - to mě spolehlivě dožere a napříště odradí.