Přidat odpověď

Teď nevím, kdo konkrétně to psal (Federika? jentakj?, tak to lepím k poslednímu příspěvku), že hmotná nouze a nedostatečné bydlení v něm probudilo motivaci se pořádně učit na VŠ zkoušky a psát diplomku. A že tak vůbec nedostatek vede k rozvoji motivované osobnosti.
To bych tedy opravdu nerada, aby to takhle měly moje děti, považovala bych to za své selhání, že by musely absenci vnitřní motivace, vlastní touhu po tom umět, vědět, tvořit, být prospěšný sobě i jiným tím, co budou dělat.... musela nahradit takhle hluchá motivace vnější, tedy pocit hmotného nedostatku.

Doufám, že ve svých dětech dokážu probudit stejnou vnitřní motivaci, jakou ve mně probudila moje rodina (především táta, kdysi jsem tu popisovala, jak mě odmalička učil různým způsobům přemýšlení, byla jsem vedená k tomu, že je důležité nepromrhat vlastní dary a že mají sloužit jak mně, tak pokud to bude jen trochu v mých silách, tak i okolí, že práce má být smysluplná a užitečná, učil mě vidět smysl ve věcech kolem sebe). Sama dělám věci kvůli jejich samotné podstatě, neučím se "proto, abych měla následně za práci dost peněz", učím se pro samo vzdělání a rozhled v různých oborech, naplňuje mě samotné narůstání porozumění věcem, jazykům... tvořím věci pro užitek z nich a i když samozřejmě od svého zaměstnavatele očekávám přiměřenou finanční odměnu, tak hlavní motivací k práci je mi ta činnost samotná. Děti se snažím vést stejně, chci, aby měly vlastní "vnitřní motor" a nemusely jet na takové výše popisované dolévání "vnějších motivačních paliv".