Přidat odpověď

Kudlo,
jo, já ty předsudky přiznávám. Byla jsem vychovávaná s tím, že udržet si štíhlou postavu je celkem lehké a ono to i lehké bylo, u nás se prostě jedlo málo a jídlo hlídalo. Moje nejlepší kamarádka tlustá byla a opravdu se u nich jedlo hodně, spíš žralo a to mě taky ovlivnilo. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že za tím může být něco psychického. A i u nich bylo, konkrétně u ní. Napřed tedy blbý životní styl celé rodiny, pak už mindráky z tloušťky, které se urputně snažila nedat najevo. A bohužel tedy i náznaky šikany.
Nebejt tlustá pro mě bylo celkem důležité a proto píšu, že se někdy stane něco v hlavě, kdy to i takovému člověku začne být najednou jedno, je rád, že nějak existuje, nedokáže to změnit a jídlo se stává jeho hlavní posedlostí, zatímco nedávno ještě řešil každé přibrané kilo.