Ztotožňuju se zcela s poslední větou v závorce
Když se mi narodil David, neměla jsem peníze. Postýlku jsem dostala , můj táta ji někde dostal, zadarmo a podle toho vypadala... Brečela jsem, když jsem ji viděla. Zároveň jsme ji nemohla odmítnout, protože by to mýmu tátovi bylo líto, měl takovou radost, že mi ji dal.
Několik týdnů jsme ji vlastnoručně brousila, každou tyčku donekonečna.Pak sehnal nový šrouby, ruce jsem měla pořezaný, protože holt ta kombinace, že jsem chtěla a zároven totálně nešikovná
Pak mi kamarádka koupila nějakou eko barvu, bílou, všechno jsme to pečlivě natřela, další vrstvu,další vrstvu
A pak jsem malovala rybičky,modrý... Jako by to bylo včera
David měl nakonec nejkrásnější postýlku...Byla sice relativně chatrná, už v roce ji bořil,ale to mohlo bejt i tím,že byl extrémně divokej