Přidat odpověď

Prosím Tě - jak může matka trpět? Já budu trpět, když bude trpět dítě, jinak ne. Já ji měla dobrovolně na všechny děti - prostě jsem neviděla problém. Postýlku jsme měli, ale děti v ní byly prakticky jen po dobu, kdy jsem potřebovala, aby zůstaly na místě - spaly se mnou v posteli - a to by spaly, i kdybych měla postýlku jakoukoli.
Kočár v okolí k dispozici nebyl, pořídila jsem nějaký normální v Polsku, hlavně aby se dal rozložit do auta. Nakonec jsem byla ráda, když jsem šla s kočárem na chatě a mezi řečí se jen zmínila jedné sousedce, že mě štve, že musím převážet kočár, ačkoli je rozkládací, že nemám nějakou starou hajtru na chatu. A ona mi hned druhý den přivezla starý kočár plný oblečení po jejich odrostlých vnoučatech - že teda na chatu. A ještě se omlouvala, že to je starý, ale čistý - a že snad se neurazím. Proboha - proč bych měla.
Já teda neujíždím na lítání s kočárem po městě, na dceru jsem kočár mít musela, neměli jsme auto a na nejmladšího jsem kočár ani neměla - nebyl zvyklý a nechtěl tam být. Jediný, koho to vytáčelo, byla dětská doktorka, když mi řekla, že má přijít tehdy a tehdy a já jí řekla, že to nepůjde, že zrovna v tu dobu nemám auto.