Přidat odpověď

Lído - moje babi - rok před osmdesátkou byla aktivní až až - někomu by se zdálo, že se honí, taky to zdraví už nebylo, co bývalo. Ale žila sama v domě, ráno vstala, zatopila /tam se topilo i v létě/, něco si uvařila, pak podle situace - buď přijeli z knihovny, nebo doktorka a tak. Pak šla ven a obhospodařovala slepice, ovce, zahrádku - pořád něco, na co měla chuť a náladu - lidi ze vsi se u ní stavovali na chvilku a tak.
No a pak si její děti usmysleli, že pro její dobro bude lepší ji dát do paneláku - nemusí topit, skákat kolem zvířectva a tak. No a babi si nezvykla a netrvalo dlouho, kdy jednou ulehla a už nikdy nevstala.
Já bych ty vazby na předchozí život, známé a vzpomínky nepodceňovala.