Přidat odpověď

Já třeba u mámy a tchýně vidím jako velký problém to, že nemají žádné kamarádky. Prostě kamarádky se nenosily - ani když byly mladší. A v tom vyšším věku je horší se seznamovat. Zkoušela jsem domlouvat návštěvu v klubu seniorů, cvičení pro seniory - není jen jedno, stačí hledat a najít vhodnou skupinu - ale ani jedna ne a ne - jedna má pocit, že když ji tam pomalu na rukou neodnesou, tak ji tam dost nechtějí a druhá má pocit, že všichni umějí všechno líp než ona a tak to nemá smysl - ještě by se jí smáli. Fakt mě to vytáčí a když jsem to řešila s psychoušem, tak on mi řekl - heleďte, vy víte a chcete pomoci, ale když druhá strana nechce, tak je mi líto, nemůžu nic. Je to těžký přijmout. A tím víc, když vidím, jak upadají - duševně. Protože kdyby je aspoň něco zajímalo - je jedno co, cokoli, u čeho musí třeba přemýšlet - ale nic, nic, nic. A i kdyby to mělo být tlachání se sousedkou, tak to má smysl.