Přidat odpověď

Ahoj,
nečtu předchozí příspěvky, spíš jen předám zkušenosti z druhé strany.
Řešila jsem poměrně nedávno podobný případ, jen nešlo o integrované dítě. Chlapec na druhém stupni začal ubližovat spolužákům o přestávkách, někoho si téměř náhodně vybral, přistoupil k němu, nejlépe zezadu, a naprosto bez varování ublížil. Nepomáhalo nic, po dobrém, po zlém, rozhovory s rodiči, kázeňské postihy, psycholog, strašení policií nebo OSPODem. Maminka dokonce prohlásila, že by uvítala, kdybychom OSPOD oslovili, že si s klukem sama neví rady, protože ji doma neposlouchá. Na druhou stranu nepřipustila, že by její miláček ve škole dětem ubližoval, protože on jí to doma interpretoval jinak, sám se stavěl do roli oběti, nebo dokázal maminku přesvědčit, že se proti němu spikla celá třída, která si jednotlivé případy vymýšlela.
Nakonec zabrala jedna jediná věc - chlapec musel trávit veškeré přestávky v kabinetu - což byl neskutečný opruz - sám se na přestávky pochopitelně nedostavoval, takže jsem ho každou přestávku honila po celé škole, kolegyním v kabinetu se to také nelíbilo, maminka mi střídavě vyhrožovala právníkem a policií a vedení školy se zřejmě maminky bálo, takže vždy cca po týdnu mi nařídilo mu umožnit trávit v přestávky v kolektivu dětí s podmínkou do dalšího přestupku, který se udál nejpozději do 3 dnů :-(. Ale tím, že se to postupně přerušovalo, tak mu trvalo o dost déle než pochopil, že to nevzdám a cca po půl roce se jeho chování ke spolužákům začalo zlepšovat. Neskutečně vděčná jsem byla rodičům ostatních dětí, že si nechodili stěžovat, protože můžu říct, že jsem celý ten půl rok byla z té situace tak vyčerpaná, že už bych asi neměla sílu ještě někomu něco zdůvodňovat nebo se hájit. Pokud bych ale měla pocit, že škola skutečně nic nekoná, i když je mi jasné, že možnosti školy jsou velmi omezené, tak bych se jako rodič ozvala určitě taky. Vlastně jsem to jako rodič už taky zažila, tam jsem nejprve nakráčela k rodičům toho dítěte domů a pak teprve do školy.